KLINICKÉ ZKOUŠKY AVONEXU PŘED REGISTRACÍ

Klinický účinek Avonexu byl zkoumán ve dvou randomizovaných*, multicentrických*, dvojitě zaslepených* klinických zkouškách. Jejich výsledky publikoval tým kolem doktora L.D. Jacobse v časopise Annals of Neurology v roce 1996 (Intramuscular interferon beta-1a for desease progression in relapsing jultiple sclerosis 39/3, str. 285-294) a v roce 2000 v časopise The New England Journal of Medicine (343, str. 898-904).

Bezpečnost a účinnost Avonexu podávaného déle než tři roky není dosud známa.

První z uvedených klinických zkoušek se zúčastnilo 301 pacientů, kteří v posledních třech letech prodělali nejméně 1-2 ataky. Přitom Avonex byl podáván 158 z nich, zbývajících 143 účastníků dostávalo po dobu dvou let placebo (neúčinnou látku). První rok studie dokončilo 282 účastníků (144 z nich mělo Avonex), druhý rok a tedy celou klinickou zkoušku dokončilo 172 účastníků (82 mělo Avonex).

Do této studie byli zařazeni pacienti, kteří měli klinicky definitivní RS po dobu nejméně jednoho roku a EDSS měli v rozmezí 1,0-3,5, přitom pacienti s chronicko-progresívní formou RS byli ze studie vyloučeni. Základním sledovaným parametrem této klinické zkoušky byl čas do nárůstu disability, tedy do doby, než se účastníkovi zvýší EDSS nejméně o 1 bod škály, a toto zhoršení potrvá déle než 6 měsíců. Druhotně výzkumníci sledovali i četnost atak v době klinické zkoušky a také nálezy na MRI při podání kontrastní látky (počet a velikost T2 lézí). Dále účastníci této studie podstoupili dva testy funkce horních končetin a tři testy funkčnosti dolních končetin.

Doba do trvalého zhoršení disability byla výrazně delší u pacientů, kteří si injekčně aplikovali účinnou látku; p=0,02 (viz obr. č. 1).


Na konci studie, tedy po dvou letech, bylo patrné zhoršení disability o více než jeden stupeň Kurtzkeho škály u 34,9 % pacientů v placebové větvi, zatímco ze skupiny na Avonexu bylo podobné zhoršení patrné u 21,9 % účastníků, což ukazuje zpomalení progrese onemocnění u léčených pacientů. Uvedená čísla představují 37% relativní snížení rizika nárůstu invalidity u uživatelů Avonexu oproti skupině neléčených pacientů.

Rozložení potvrzených změn EDSS na konci dvouleté klinické zkoušky oproti počátečním hodnotám je patrné z obr. č. 2:

Potvrzené změny v obou skupinách (léčených a neléčených pacientů) se lišily statisticky významně, a to u pacientů, kteří absolvovali v klinické zkoušce přinejmenším dvě konkrélní návštěvy (150 uživatelů Avonexu a 136 uživatelů placeba, p=0,006). Podrobnosti jsou uvedené v tabulce č. 1.

Výskyt a četnost atak byly druhotným sledovaným parametrem. Roční míra výskytu atak byla vyčíslena na 0,67 ve skupině pacientů užívajících Avonex, zatímco v placebové větvi dosáhla hodnoty 0,82 (p=0,04). Léčba Avonexem tedy výrazně snížila četnost atak u pacientů, kteří absolvovali přinejmenším dva roky klinické zkoušky (87 pacientů, kteří studii dokončili, dostávalo placebo a 85 účastníků mělo Avonex; p=0,03) - viz tabulka č. 1.

Pacienti užívající Avonex také zaznamenali při roční i při dvouleté kontrole na MRI nižší počet gadoliniem zvýrazněných (tedy aktivních) zánětlivých lézí na mozku (p menší nebo rovno 0,05) - viz tabulka č. 1. Analýza objemu gadoliniem zvýrazněných lézí ukázala podobný léčebný účinek (p menší nebo rovno 0,03) - viz tabulka č. 1. Procentuální změny objemu T2 vážených lézí po jednom roce trvání studie byly rovněž nižší u pacientů užívajících Avonex (p= 0,02). Nicméně po dvou letech trvání klinické zkoušky už nebyl zaznamenán statisticky významný rozdíl v objemu T2 vážených lézí v roce 2 oproti hodnotám z počátku studie - viz tabulka č. 1.

Přesný vztah mezi nálezy na MRI a klinickým stavem pacientů není znám. Nebyl hodnocen ani prognostický význam nálezů na MRI.

Při testování funkčnosti končetin byl zjištěn pouze jeden statisticky významný rozdíl mezi oběma skupinami, a sice ve prospěch Avonexu. V tabulce č. 1 najdete souhrnný přehled zjištěných MRI parametrů i klinická data zaznamenaná v průběhu klinické zkoušky:


Druhé z uvedených klinických zkoušek se zúčastnilo 383 pacientů, kteří právě prodělali svou první demyelinizační příhodu (zánět očního nervu, nebo měli míšní léze, případně byl zánětem zasažen mozkový kmen či mozeček) a měli na MRI nález typický pro roztroušenou sklerózu. Na počátku byli klasicky přeléčeni infuzemi kortikosteroidů a Avonex potom dostávalo po dobu dvou let 193 účastníků, zatímco zbývajících 190 účastníků si injekčně 1x týdně aplikovalo do svalu placebo. Následná sledovací fáze trvala tři roky a byla ukončena, jakmile měl pacient svou druhou ataku.

Základním sledovaným parametrem byla doba, která uplyne do druhé ataky. Druhotně sledovali výzkumníci MRI, konkrétně kumulativní nárůst počtu nových nebo zvětšených T2 lézí, dále objem T2 lézí srovnávaný v době začátku studie a po 18 měsících, a také hodnotili počet kontrastní látkou zvýrazněných lézí v 6. měsíci trvání klinické zkoušky.  

Druhá ataka se projevila výrazně později u pacientů na Avonexu, konkrétně: do 24 měsíců zaznamenalo druhou ataku 38,6 % pacientů v placebové skupině, zatímco ve skupině s Avonexem to bylo 21,1 % pacientů.


* Pozn:

randomizovaný - znamená, že pacienti jsou náhodným výběrem počítače zařazeni buď do skupiny, která užívá zkoumaný lék, nebo do skupiny užívající placebo (tedy neúčinnou látku)

multicentrický - znamená, že preparát se současně testuje na pacientech několika různých RS center

dvojitě zaslepený - znamená, že pacient ani neurolog po celou dobu testování léčiva nevědí, kdo dostává zkoumaný preparát a kdo si aplikuje neúčinnou látku