Testy (ne)účinnosti interferonů

22.10.2014 14:28

Při dlouhodobém používání interferonu β může část pacientů (42 %) vytvořit neutralizační protilátky (NAbs), které významně snižují účinnost těchto léků. Proto lékaři sledují klinickou účinnost interferonů zejména prostřednictvím vyšetření neutralizačních protilátek ve specializované laboratoři. Podle doporučení zahraničních odborníků se takové testy provádějí po 12 a 24 měsících léčby, protože bylo zjištěno, že neutralizační protilátky interferonu β se vytvářejí nejčastěji právě mezi 6.-18. měsícem terapie.
Současný přístup říká, že když je vyšetření NAbs v tomto konkrétním období negativní, není třeba je v budoucnu opakovat. Kdyby však bylo pozitivní, bude nutné provést ještě kontrolní vyšetření Myxovirus resistance proteinu A (MxA), který je markerem biologického účinku interferonu β. Pokud by se ukázalo, že hladina MxA je dostatečně vysoká, zůstává pacient i přes pozitivitu neutralizačních protilátek tím, komu interferon β účinkuje dostatečně. Jestliže by však byla hladina MxA nízká, bude nutné test opakovat a sledovat, zda se hladina MxA zvýší 4 hodiny po aplikaci interferonu β nejméně čtyřnásobně ve srovnání s hladinou před aplikací. To by totiž znamenalo, že interferon β účinkuje u tohoto pacienta alespoň částečně.
Kdyby se ale ukázalo, že 4 hodiny po aplikaci interferonu β nedosáhne hladina Nabs čtyřnásobku hodnot před aplikací, je výsledek nezpochybnitelný: interferon β takovému opacientovi neúčinkuje a je zcela zbytečné, aby tento lék nadále užíval. Nežádoucí účinky by v tomto konkrétním případě zcela jednoznačně převyšovaly přínos léku.

Zpět